Nepodnikající právnická osoba
Nepodnikající právnická osoba je souhrnné označení pro právnickou osobu, jejíž hlavní činností není podnikání. Nejde o obecně vymezený právní status s jednotnou definicí napříč českým právem. Co je to nepodnikající právnická osoba, proto neurčuje jediné ustanovení a jednotlivé předpisy s těmito subjekty pracují podle svého účelu odlišně. Zákon o daních z příjmů pracuje s veřejně prospěšným poplatníkem, účetní předpisy s účetními jednotkami, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, a zákon o DPH rozlišuje osoby povinné a nepovinné k dani podle toho, zda uskutečňují ekonomickou činnost.
Východiskem je definice podnikání v § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Podnikáním je samostatná, na vlastní účet a odpovědnost vykonávaná výdělečná činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Rozhodující je tedy záměr soustavného dosahování zisku, nikoli fakt, že subjekt má nějaké příjmy. Nepodnikající právnické osoby smějí mít příjmy i vytvořit zisk. Omezeny jsou v tom, co může být jejich hlavní činností a jak smějí se ziskem naložit. Samotný občanský zákoník ostatně dělení na podnikající a nepodnikající vůbec nepoužívá, v § 144 rozlišuje právnické osoby ustavené ve veřejném a v soukromém zájmu, přičemž tato povaha se posuzuje podle hlavní činnosti.
Kdo je nepodnikající právnická osoba
V účetnictví se nepodnikajícím právnickým osobám nejvíce blíží kategorie účetních jednotek, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání. Vyhláška č. 504/2002 Sb. mezi ně řadí zejména politické strany a hnutí, spolky, církve a náboženské společnosti, obecně prospěšné společnosti, zájmová sdružení právnických osob, nadace, nadační fondy, ústavy, společenství vlastníků jednotek a veřejné vysoké školy. Vyhláška dále uvádí jiné účetní jednotky nezaložené za účelem podnikání, ze své působnosti ale výslovně vylučuje obchodní korporace. Do širšího okruhu právnických osob, jejichž hlavní činností není podnikání, patří také obce, kraje nebo příspěvkové organizace. Jejich účetnictví se však řídí jinými předpisy, zejména vyhláškou č. 410/2009 Sb.
Nepodnikající právnická osoba a nezisková organizace nejsou totéž. Ani pojem nezisková organizace nemá v českém právu jednotnou obecnou definici a Český statistický úřad pracuje pro své účely s kategorií neziskových institucí. Okruh nepodnikajících právnických osob je oproti tomu širší a zahrnuje i subjekty, které se běžně za neziskové organizace neoznačují, typicky obce, kraje nebo společenství vlastníků jednotek.
Pro účely daně z příjmů je klíčová kategorie veřejně prospěšného poplatníka. Veřejně prospěšným poplatníkem je podle § 17a odst. 1 zákona o daních z příjmů poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním. Odstavec 2 téhož paragrafu ale z této skupiny vyjímá:
- obchodní korporace,
- Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář,
- profesní komory a poplatníky hájící podnikatelské zájmy svých členů,
- zdravotní pojišťovny,
- společenství vlastníků jednotek,
- rodinné fundace, tedy nadace a nadační fondy sloužící k podpoře zakladatele nebo osob jemu blízkých.
Tyto subjekty mohou být fakticky nepodnikající, daňové výhody veřejně prospěšného poplatníka jim ale nenáleží. U profesních komor a poplatníků hájících podnikatelské zájmy členů zákon výjimku váže na to, že jejich členské příspěvky nejsou osvobozeny od daně, a nevztahuje ji na organizace zaměstnavatelů.
Činnost a povinnosti nepodnikající právnické osoby
Omezení hlavní činnosti neznamená úplný zákaz podnikání. Spolek smí podle § 217 odst. 2 občanského zákoníku vedle hlavní činnosti vyvíjet vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li jejím účelem podpora hlavní činnosti nebo hospodárné využití spolkového majetku. Obdobně smí ústav provozovat obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí to však být na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti. U obou forem zákon zároveň omezuje, k čemu lze dosažený zisk použít. U spolku může sloužit pouze spolkové činnosti včetně správy spolku, u ústavu podpoře činnosti, pro kterou byl založen, a úhradě nákladů na jeho správu.
Rozdělení na hlavní a vedlejší činnost se promítá i do účetnictví. Vyhláška č. 504/2002 Sb. rozlišuje hlavní činnost, tedy veškerou činnost, pro kterou byla účetní jednotka založena nebo zřízena, a hospodářskou činnost, tedy činnost doplňkovou, vedlejší nebo podnikatelskou. Účetní jednotky, na které se vyhláška vztahuje, musí náklady, výnosy i výsledek hospodaření vykázat za každou z nich odděleně a promítnout to do účetní závěrky.
V oblasti DPH nerozhoduje podnikání, ale ekonomická činnost, což je širší pojem zahrnující soustavnou činnost za účelem získání příjmů, nikoli nutně zisku. Pokud nepodnikající právnická osoba samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost, je pro účely DPH osobou povinnou k dani a při splnění dalších zákonných podmínek se může stát také plátcem DPH, případně identifikovanou osobou při některých přeshraničních plněních.
Nepodnikající právnická osoba a s.r.o.
Nepodnikající právnickou osobou může být i společnost s ručením omezeným. Podle § 2 odst. 1 zákona o obchodních korporacích smí být osobní společnost založena výhradně za podnikatelským účelem nebo za účelem správy vlastního majetku. Toto omezení zákon stanoví jen pro osobní společnosti, u kapitálových tedy neplatí a s.r.o. i akciovou společnost lze založit i za jiným účelem než podnikání. Činnosti, které nejsou podnikáním, se mohou do obchodního rejstříku zapisovat jako předmět činnosti, typicky jde o správu vlastního majetku. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 152/2007 potvrdil, že správa vlastního majetku není podnikáním, nemůže tedy být předmětem podnikání a nevyžaduje žádné úřední povolení.
Taková společnost je však nepodnikající pouze z hlediska skutečně vykonávané činnosti. Podle § 421 odst. 1 občanského zákoníku se za podnikatele považuje každá osoba zapsaná v obchodním rejstříku, nepodnikající s.r.o. tedy zůstává podnikatelem v právním smyslu. Postavení spotřebitele mít nemůže, a to už proto, že spotřebitelem je podle § 419 občanského zákoníku pouze člověk jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo povolání. Právnická osoba jím tak není nikdy, ať už podniká, nebo ne. Nepodnikající s.r.o. dále nemůže být veřejně prospěšným poplatníkem, protože obchodní korporace jsou z této kategorie výslovně vyloučeny, a neúčtuje podle vyhlášky č. 504/2002 Sb. pro nepodnikatelské účetní jednotky, ale podle vyhlášky č. 500/2002 Sb. jako ostatní obchodní korporace.
