Komanditní společnost
Komanditní společnost je zvláštním typem obchodní společnosti, která v praxi bývá spíše vzácností.
Komanditní společnost je společnost, v níž alespoň jeden společník ručí za její dluhy omezeně (komanditista) a alespoň jeden společník neomezeně (komplementář). Podíly komanditistů se určují podle poměru jejich vkladů. Za dluhy společnosti ručí komanditista s ostatními společníky společně a nerozdílně do výše svého nesplaceného vkladu podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Statutárním orgánem společnosti jsou všichni komplementáři.
Historie komanditních společností
Na tomto typu společnosti je nejzajímavější její historie, neboť se jedná o vskutku hluboko do minulosti sahající druh obchodní společnosti.
Tak jako v mnoha dalších případech se jednalo o jeden z institutů římského práva nazývaný námořní zápůjčka. Tato zápůjčka sloužila k zapůjčení peněz na financování dlouhodobé námořní plavby.
Námořní zápůjčka spočívala v tom, že se věřitel zavazoval dlužníkovi, že mu poskytne svůj kapitál a dlužník se naopak zavazoval k tomu, že peníze věřiteli vrátí, v případě, když se dlužníkova loď doplaví do přístavu určení, naloží tam náklad a vrátí se s ním v pořádku zpět. Námořní zápůjčka v sobě nesla i nemalá rizika. Mohlo například dojít k neúspěchu při samotném obchodu se zbožím, námořní nehodě nebo havárii. Tato rizika spojená s plavbou však nesl věřitel, nikoliv dlužník. Dlužník však byl povinen splnit svůj dluhu věřiteli v případě, že havárii nebo nehodu zavinil, byť jen z nedbalosti. Vysoká rizika však byla mnohdy vyvážena vysokým úrokem, který později v 6. století našeho letopočtu císař Justinián omezil nejvýše na 12 %.
Později ve středověku se ve středomořských přístavních městech (zejména v Itálii) začala vytvářet nová forma společností, které se původně nazývaly societas maris. Jejich účelem bylo dosažení zisku z rozkvétajícího námořního obchodu. Časem se tyto společnosti začaly nazývat jako commendy. V této společnosti se vyskytovaly dvě kategorie společníků (jako v dnešní k.s.). Neomezeně ručící společník a jednatel (který nevkládal žádný majetek, ale zajišťoval chod společnosti) a omezeně ručící společník (investor), který vkládal peníze (majetek) do společnosti. Rozmach těchto společností položil základy komanditních společností tak, jak je známe dnes, s tím rozdílem, že v k.s. je osoba poskytující peníze (majetek) pevnou součástí společnosti. Je společníkem, nikoliv třetí osobou „zvenčí“. Lze například odkázat na klasickou literaturu – Alexandra Dumase st. a jeho Hraběte Monte Christa.
V rámci zákonů rakouského mocnářství se komanditní společnost dostala i na naše území. V roce 1951 však byla na našem území kvůli komunistické ideologii komanditní společnost ze zákonné úpravy vypuštěna. Její návrat se uskutečnil až roce 1990.
Komanditní společnost na investiční listy
V současnosti existuje i jedna velice specifická komanditní společnost, a sice komanditní společnost na investiční listy, jejíž právní úprava je obsažena v zákoně č. 240/2013 Sb. (o investičních společnostech a investičních fondech).
V této komanditní společnosti vždy jeden společník ručí za její dluhy neomezeně (komplementář) a alespoň jeden společník za její dluhy neručí (komanditista). Podíly komanditistů komanditní společnosti na investiční listy jsou představovány investičními listy. Obchodní firma obsahuje označení „komanditní společnost na investiční listy“, které může být nahrazeno zkratkou „kom. spol. na invest. listy“ nebo „k. s. i. l.“. Komanditní společností na investiční listy může být pouze investiční fond nebo osoba podle § 15 odst. 1. ZISIF.