Komisionářská smlouva
Komisionářská smlouva je podle občanského zákoníku (§ 2455 a násl.) zvláštním druhem smlouvy, v níž se komisionář zavazuje, že pro komitenta obstará vlastním jménem a na jeho účet určitou záležitost (typicky prodej nebo nákup věci). Komitent se zavazuje zaplatit mu za to odměnu. Jinými slovy, komisionář navenek jedná, jako by jednal sám za sebe, ekonomické důsledky však nese komitent.
Nejdůležitějším rysem komisionářské smlouvy je tzv. nepřímé zastoupení. To je zásadní rozdíl oproti běžné plné moci:
-
při přímém zastoupení (plná moc) podepisujete smlouvu vy, jen vás někdo zastupuje, a kupující ví, že kupuje od vás,
-
při nepřímém zastoupení (komise) pak uzavírá smlouvu s kupujícím komisionář svým vlastním jménem a kupující často vůbec netuší, kdo je skutečným majitelem věci.
Tento typ smlouvy se používá všude tam, kde je vhodné oddělit osobu, která obchod fakticky provádí, od osoby, která z něj má ekonomický prospěch. Musí přitom obsahovat několik náležitostí:
- identifikaci komisionáře a komitenta,
- přesné vymezené zařizované záležitosti,
- závazek komisionáře obstarat vlastním jménem pro komitenta na jeho účet danou záležitost,
- závazek komitenta k zaplacení odměny.
V praxi se s komisionářskou smlouvou setkáte u komisního prodeje, tedy například v bazarech. Kupříkladu vlastník auta chce prodat svůj vůz, ale nechce se starat o inzerci, zvedat telefony zájemcům ani absolvovat zkušební jízdy. Zajde proto do autobazaru, kde uzavře komisionářskou smlouvu. Autobazar vozidlo připraví k prodeji a inzeruje, ale dokud k prodeji nedojde, zůstává vůz nadále majetkem původního vlastníka. Autobazar se majitelem nestává, ale v okamžiku prodeje figuruje na faktuře jako prodávající. Původnímu vlastníkovi pak vyplatí dohodnutou cenu za prodej automobilu a část si ponechá jako odměnu za to, že obchod zařídil.
